Pražský lingvistický kroužek
je spolek bytostně filologický. Obě naše květnová zasedání budou
s nemalým přesahem literárněhistorická : první se týká toho,
jak vymezit myšlenkový proud, druhé toho, jak uchopit autora co soubor díla. V pondělí 6.v 2013 se sejdeme
K epistémickým otázkám ruského formalismu
jež uvede
Vladimír Svatoň
Tzv. ruský formalismus se tradičně zkoumá v kontextu
avantgardního umění. Jeho východisko však tvoří komplex otázek
nadhozených literaturou přelomu xix/xx století, tedy v období
symbolismu a dekadence. Přestože generace «formalistů» deklarovala odklon od umění oné doby, s myšlenkovým světem symbolismu ji spojuje kritika «pozitivismu» v humanitních vědách, především poukaz, že nereflekuje předpokladovou půdu duchovědných pojmů. Formalisté navázali na širokou škálu teoretických návrhů, jež měly onu půdu vyjasnit, a samostatně rozpracovali nové přístupy k otázce vnitřní výstavby uměleckého díla, básnického slova, literárního žánru, ale i k otázce jeho společenského zakotvení a literárního vývoje. Přiblížili se přitom formulacím, jež později filosoficky pojednal Edmund Husserl v pojmu «Lebenswelt».
V pondělí 20.v navážeme úvahou
Pasoliniho práce s jazykem
kterou připravil
Tomáš Matras
Víme-li, že program uchopit báseň co jediný jazykový znak se
k našemu spolku váže od jeho nejstarších počátků, je jen přirozené
uznat za rozšíření onoho programu též otázku, jak jazykovým znakem uchopit celek básnického díla jediného autora ; i k tomu
najdeme v naší minulosti nejeden náběh. Abychom usnadnili návrat
ke starým kořenům, jejichž interpretace je zatížena dlouhou tradicí
různorodé motivace, postavíme onu otázku znovu, jako by jí nic
nepředcházelo : nemáme ostatně žádný hotový pojmový aparát, který by stačilo použít ; jsme ve fasi teprve ohledávání toho, co od
budoucího aparátu vůbec chtít.
Pier Paolo Pasolini je autor v českém prostředí známý
především, ne-li pouze jako filmař. Byl mnohem víc : psal básně,
romány, eseje, překládal, maloval. Vedle «národní» italštiny básnil
v «místní» furlanštině a funkčně využíval sociálně vysoce
příznakových substandardů římského a neapolského. Prostředků
mimojazykových, filmu, obrazu, používá alternativně k jazykovým,
někdy o nich výslovně mluví jako o sémiotických zkratkách
(vzpomeňme v této souvislosti zasedání k Veltruskému ze 4.iii).
Pozvaný řečník předvede korpus Pasoliniho díla a vyzdvihne motivy a
tematické postupy, jež jsou jeho dílu společné a jejichž hodnotu lze
stanovovat diferenčně, tedy distinktivními sémantickými rysy, stejně jako to děláme u jazykových znaků «malých» rozměrů.
Na obě zasedání srdečně zveme.
Konají se v pondělí (6. a 20.května) v18H00 v posl.104
FF UK, Palachovo nám.2

