Pražský lingvistický kroužek

se ve svém klasickém období nemálo zabýval též folklórem,
materiálem, jenž se dnes zdá o­puš­tě­ný a badatelsky jakoby málo
zajímavý. Folklór je přitom lidská universálie, již nalézáme i
v kra­ji­nách velmi vzdálených a v polohách intelektuálně
velmi rafinovaných. S jednou kon­krét­ní po­do­bou, pocházející
z jižní Indie a starou dva tisíce let, nás seznámí vážený člen

Jaroslav Vacek

Pražský lingvistický kroužek

v dů­sled­ku svého funkčního zaměření chápe sociolingvistiku ne
jako zvláštní polohu jazy­ko­vě­dy, do níž se lze uchýlit, když nás ta
«tradiční» omrzí, nýbrž jako nutný rozměr každé lin­gvis­tic­ké práce:
jazyk žije i mění se právě teď a právě kolem nás. Pro správné
porozumění jed­no­mu jazyku je prospěšné srovnání s jinými. Tomu
věnujeme druhé březnové zasedání, na němž představí svůj materiálový
výzkum kandidát Kroužku

Pražský lingvistický kroužek

se dlouhodobě zajímá o variety češtiny a vítá každý empirický
výzkum v této oblasti. Na prvním dubnovém zasedání se seznámíme
s prací, jež se bezprostředně dotýká řečové pra­xe:

Obecná čeština jako didaktický problém

Jan Čihák