Pražský lingvistický kroužek

se ve svém klasickém období nemálo zabýval též folklórem,
materiálem, jenž se dnes zdá o­puš­tě­ný a badatelsky jakoby málo
zajímavý. Folklór je přitom lidská universálie, již nalézáme i
v kra­ji­nách velmi vzdálených a v polohách intelektuálně
velmi rafinovaných. S jednou kon­krét­ní po­do­bou, pocházející
z jižní Indie a starou dva tisíce let, nás seznámí vážený člen

Jaroslav Vacek

v přednášce

Symbolická role přírody

ve starotamilském poetickém kódu

Starotamilská milostná poezie, zvaná sangamová, představuje zvláštně
formalizovanou tvorbu o­pře­nou o jedinečný metajazyk motivovaný
přírodou. Přednáška vyloží tento poetický meta­ja­zyk v kon­textu
pěti přírodních pásem a konvenční obsah básní ve třech interpretačních
po­lo­hách. Bás­ně, symbolické promluvy k určité osobě
v určitém prostředí, jsou srozumitelné jen dí­ky svému kódu.
Starotamilské využití přírodní symboliky se pravděpodobně pro­mít­lo i
do kla­sic­ké sanskrtské literatury (kávja), ačkoliv tam přírodní
symbolika není te­o­re­tic­ky po­de­pře­ná. Na závěr řečník promluví
o projektu Pandanus, který se touto pro­ble­ma­ti­kou zabývá
sou­stav­ně, a to především v literaturách indických.